Česká mariánská muzika – Třetí díl písní o umírajících a zemřelých pobožných křesťanův


ALARMO SOUDU VŠEOBECNÉHO		Česká mariánská muzika 57
1.	Den, hněvu den, ten hrozný den k soudu poslednímu, v němž bude strach i auveh, ach člověku hříšnému.
2.	Zatroubení hrozné znění hrob každý pronikne. Hlas »Slyš troubu, vstaň, poď k soudu!« po všem světě vznikne.
3.	Tuť prach shnilý tvůj v tu chvíli v tělo se zas vrátí: chtěj neb nechtěj z hrobu celej musíš se ven bráti.
4.	Tak vzkříšený, přestrašený v novém těle jsouce, rejstra vzíti, k počtu jíti zvolá hrozný Soudce.
5.	Rejstra psaná na soud dána k vlastnímu přiznání: ach což tu tvé hořké bude v hříších oplývání.
6.	Spravedlivý Pán horlivý soudce bude světa: ach zapříti, nětco skrýti před nim bude veta.
7.	Což já bídný, jsouce vinný, mluvit budu v ten čas? An pravdivý, spravedlivý strachem se bude třást.
8.	Ó Králi můj, ó Soudce můj v trůnu velebnosti, jenž laskavě zůveš k slávě, popřej tvé milosti!
9.	Zpomeň, Pane, žes k ochraně přisel žádostiv nás: ó neztracůj, nezatracůj mne v ten poslední čas.
10.	Taks mně hledal, žes i ustal v cestě unavený: ó můj Dárce, ta tvá práce nechť není daremní.
11.	Spravedlivý, milostivý Soudce spravedlnosti, než příjde ten strašlivý den, odpusť nepravosti!
12.	Ach uznávám, vinu dávám své sám všetečnosti: hříchy vidím, sám se stydím, odpusť mé křehkosti.
13.	Magdalénu, hříšnou ženu, přijals ku pokání: s lkáním její já naději mám též k smilování.
14.	Modlitby mé jsou přebídné v tomto mém upění: sama jistě tvá krev, Kriste, jest mé potěšení.
15.	Nedejž státi, losu bráti s kozly v levé stránce: s ovčičkami, s družičkami připoj mně k tvé lásce.
16.	Když zločince ven z ovčince odsoudíš k žalosti, mně v počet tvých, Kriste, svatých uveď do radosti.
TUŽEBNÉ POBOŽNĚ UMÍRAJÍCÍHO MELANKOLIE (První díl)		Česká mariánská muzika 58
1.	Jak dlouho po tvém bodláku, světe, budu kulhati? Jak dlouho v tvém slaném láku život budu mrhati?
2.	Světe, příliš dlouhé moře, ach, když pak tě přeměřím; když pak přemohu tvé hoře, kdy, že konec, uvěřím?
3.	Ach právě propast veliká mezi mnou, mezi vámi, ó milí svatí, všeliká rozkoš jest býti s vámi!
4.	Ach těla mého svazkové, jak mne tvrdě stiskáte? Trhejte se, provázkové, proč mne tak utiskáte?
5.	Již se stejská živu býti mně v této smrtedlnosti. Ach kyž lze jednou nabyti život nesmrtedlnosti!
6.	Ach právě tehdáž štěstí mé začalo by se smáti; tehdáž by i neštěstí mé nemohlo se vysmáti.
7.	Tehdáž bych byl vysvobozen od světa nestálosti a zpíval bych osvobozen o budoucí stálosti.
8.	S svatými bych se anjely tehdáž přepěkně vital, nápodobně archanjely z nebe ke mně přivital.
9.	Oni by ruku podali, abych se zdvihl k nebi; oni by křídla přidali, abych byl hostem v nebi.
10.	Ó nebesa, se otočte, běh váš neodkládejte; života kolem zatočte a mně můj konec dejte.
11.	Umírám a odkazuji duši mou Pánu Bohu; cestu za mnou všem vzkazuji, tělo mé dávám hrobu.
TUŽEBNÉ POBOŽNĚ UMÍRAJÍCÍHO MELANKOLIE (Druhý díl)		Česká mariánská muzika 59
1.	Což nad věk náš bídnějšího? Což nalézám psotnějšího? Život lidský sama marnost, všecko, co v něm, pouhá marnost.
2.	Ó duše má, což teď vězíš? Proč odtud rychle neběžíš? Což po všem, jenž na čas trvá a na věky nevytrvá!
3.	Jako jelinek zahřelý, jehož prorazily střely, přes pole skáče, pospichá, po čerstvé studánce vzdychá:
4.	tak, ó Bože, ženu k tobě, chtěje všecek tunout v tobě. Ach, vyskytůj se, rosičko, z nebeské studně vodičko!
5.	Ve dne, v noci, v každé době za chléb beru slzy k sobě, slyše vysmiváčka mého: »Kdež pak Pán Bůh srdce tvého?«
6.	To trpět budeš, Ježíši, mé outočiště, Ježíši? Nezahanbíš nepřátele, nevysvobodíš přítele?
7.	Ach stirej, Pane, běžící slzy po tváři plačící, vyveď z světa plačtivého, přiveď do království tvého.
8.	K tobě, k tobě vzdychám, nebe, jsouce vždy žádostiv tebe, z drahých perel vystavené, v zlatě, stříbře postavené.
9.	Mějte se dobře, přátelé, již jsem přemoh nepřátelé: k svadbě kráčím nebešťanův, nebeských věčných měšťanův.
10.	Ach svadba, pravé veseli! Ach bez zármutku veseli! Již smrt víc není ukrutná, anobrž všecka jest chutná.
11.	Jest, ach, jest smrt vskutku chutná, nejsouc vícejí ukrutná, když jest začátek spasení, věčného v nebi bydlení.
TUŽEBNÉ POBOŽNĚ UMÍRAJÍCÍHO MELANKOLIE (Třetí díl)		Česká mariánská muzika 60
1.	Ach nechte tak, ó přátelé: sic dím, že jste nepřátelé; lahůdky světa nechejte, rozkoše vše zanechejte.
2.	Již již nic není chutného, nedávejte nechutného, toho života pokrmy, jiný jest chléb, jenž mne krmí.
3.	Šarlatem, kmentem pomitám, všecko hedbaví zamitám: není teď, koho miluji a nadevšecko miluji.
4.	Nechť se bělí perly drahé, nechť třpí kamení předrahé; ať se blyští stříbro, zlato, nic mně, vše jen samé bláto.
5.	Nezakládám v tom mou vůli, nenacházím v tom mou zvůli, není teď byt Pána mého, neníť bydlo Boha mého.
6.	Ptáš se, kde můj Pán přebývá? V nebi onť jest. Odtud kejvá na mne, jenž jsem v tom oudolí, ach, právě v pláče oudolí.
7.	Ty v nebi jsi, má naděje, můj Bože, ach kyž se děje, co jsem tě již dávno žádal, ach, však ještě nevyžádal.
8.	Ach, ať ta šťastná hodina jednou bije! Hospodina tvář abych mohl viděti a s vámi být, Boží dětí.
9.	Tenť jest můj vinš, má tužebnost, k tomu měří má služebnost, chci rozloučen býti s světem a věčně býti s mým Kristem.
SMRT – KONEC – ZVONEC		Česká mariánská muzika 61
1.	Co smrt jest, chcete věděti? Slyšte, staří, slyšte, děti: jest smrt jest všeho konec.
2.	Mrhá stříbro, tratí zlato, vše zboží obrací v bláto: jest všech pokladů konec.
3.	Ruší rozkoš, dobrou vůli; mění všecku lidskou zvůli: jest veselosti konec.
4.	Tovaryšstvo přetrhuje i manželstvo vyzdvihuje; jest vší krevnosti konec.
5.	Maže císařská nadání, nedbá na panská vydání: vší mocnosti jest konec.
6.	Láme obrovou statečnost, praví, že v ni není věčnost: jest zdraví, síly konec.
7.	Po němž bez konce nastává věk, jenž na věky zůstává: jest smrt věčnosti zvonec.
8.	Jak se nejprv s nim zazvoní, hned nám prach, popel zavoní: nastává věk bez konce.
9.	Člověče, pomni na konec; pomni stále na ten zvonec. A nebudeš hřešiti.
NESKONČENÁ VĚČNOST		Česká mariánská muzika 62
1.	Ach běda mně, běda, odkud nic nevěda, hrozné slyším hlasy, až vstávají vlasy.
2.	Věčnost jest ten zvonec, jejiž není konec, jenž tak hrozně zvučí a v mých uších hlučí.
3.	Ó věčnost, ó věčnost, věkův nekonečnost, ó čase bez času, příčina zlých kvasů.
4.	O letitá léta, jižť jest potom veta, kdo se tam dostane, věčně tam zůstane.
5.	To považ, člověče, odlož světské péče, vpusť mysl do pekla, by se muk ulekla.
6.	Tisíckrát bych radči, ó pekelní draci, cpal do sebe hady, trpěl všecky vady.
7.	Za sladký bych pil med mrzkého hada jed, místo chléba z mouky jedl bych pavouky.
8.	Všecko bych podstoupil a rád se vykoupil, skrz oheň bych prošel, bych jen konce došel.
9.	Ať jen potom mohu odpočinout v Bohu a to mé mučení vezme své skončení.
10.	Hříšniku, odvrať se a k Bohu obrať se, hle, čeká na tebe otevřené nebe.
11.	Kdož jest mezi námi, který mně oznámí, co jest to věčnost pak, již já se hrozím tak?
12.	Sečti břehu písek a na štěpích lístek, prach, nimž vítr věje, a mořské krupěje.
13.	Shromažď všecka léta od stvoření světa, přilož tisíckrát víc, ještě to není nic.
14.	Ó má duše hrdá, nebudiž tak tvrdá, ej činiž pokání, jenž hříchy vyhání.
15.	Oudové stkvostnosti, nebuďte tak zlostní, plňtež vůli Pána, takť nás mine rána.
16.	Ach běda ty duši, která příjme v uši »Jdi k ďáblům!« hrozný hlas od Boha v smrti čas.
17.	Blaze pak člověku při skonání věku, jemuž dí Pán: »Nebe, poď, čeká na tebe!«
POBOŽNĚ UMÍRAJÍCÍHO VALE A SALVE		Česká mariánská muzika 63
1.	Poslední bije hodina: umíráme. Vůle jest v tom Hospodina: ji se dáme.
2.	Již jsem dávno tebe žádal, dome Boží. Vidím, že jsem již vyžádal. Ach mé zboží!
3.	Ó Sion, Sion, horo má, nastokráte vitej, vitej, naděje má, tisíckráte!
4.	Vitej, stříbro, vitej, zlato, nim se stkvěje nebešťanův hora tato: jak se směje!
5.	Semotam máš kvítí dosti rozličného. Máš jara, léta v hojnosti rozkošného.
6.	Pole, louky, háječkové květnou, rostou. Po ni se pásou ptáčkové mezi rosou.
7.	Anjelé jsou ti ptáčkové tvého ráje, jsou, ó Sion, miláčkové tvého máje.
8.	S křídlami zatřepetejte, ó ptáčkové. A tak větříček popřejte, miláčkové.
9.	Ach roso, milý deštičku, rozpouštěj se! Obvlaž hořící dušičku, vylívej se.
10.	A tak k Bohu má dušička se vynese. Čerstvá jako holubička se přinese.
11.	K nebi, k nebi pospicháme s ochotnosti. K Bohu, k Bohu vylítáme v pobožnosti.
12.	Tenť jest plátce můj a má mzda, nezdržůjte. Jest věrný. Jiný se nezdá, jej milůjte.
13.	A ten jest mé písně konec: znamenejte. Již mne volá z nebe zvonec: provázejte.
DUŠE V OČISTCOVÉM OHNI (První díl)		Česká mariánská muzika 64
1.	Není, není v mé možnosti pod kázni spravedlnosti tak těžce se potiti. Ostré máš tu věřitelé, nedovoláš se přítele, hleď do halce platiti.
2.	Ó tryznění, ó trápení, kdež oddechu vskutku není, ó že jsem zle činila! Nyní bych smutná nebyla, těch muk sobě nedobyla ani bycha honila.
3.	Ó marnosti nad marnosti! Běda, že jsem vás s pilností kdy tak vyhledávala! Proto posavad v těžkostech, v ohni a hrozných ouzkostech stále jsem zůstávala.
4.	Buď sem neb tam se vracuji a kdekoli obracuji, všude kříže, sočení. Všudy „Běda!“, nařikání, upění a utiskání, vidět hrozná mučení.
5.	Často sem prv žertovala, nešlechetně šprýmovala, ze všeho žert, smích měla. Nyní pak v pláči, v kvílení musím býti bez prodlení, kyž jsem na to pomněla.
6.	Tělo ještě se mnou není, bylo spolu v provinění, sama musím vystáti. Pro čtyry smysly i pátý musím od hlavy do paty sama v ohni dostáti.
7.	Líčka prv se červenala, již pak sprzněná zčernala, tálov, mozk po nich teče. Žižaly pysky zžírají, Červi z nich pastvu sbirají, neni o žrádlo péče.
8.	Mé jiným rozkošné vlásky, kteří mně zejskali lásky, kadeře své stratili. Ach nastojte! Ohnivými ďáblové nástroji svými naopak je zdrastili.
9.	Oči že jsou v zelenosti zvůli měli z všetečnosti, vnadám svým se poddaly. Nyní v truchlivosti, v lkání utrpné činím pokání, neb příčinu muk daly.
10.	Uši zlého nenechaly, jen daremnice slýchaly, proto, ó hoře, hořím! Za to křik, skřípení, lkání, slýchám „Běda!“, nařikání, ó kyž jednou již shořím!
11.	Na loutny, harfy se nehrá, nebo není tu více hra, když sotva kdo vytrvá. „Běda, běda“ opakuji, písně jiné zde nekují, vzdy Miserere trvá.
12.	Proč sem kytičky brávala? Vůně chřípí podávala? Běda mně přežalostné! Dokud musím ten smrad žráti, dokud s nim se ožírati? Ó mučení žalostné!
13.	Proč sem se stkvostně chovala, proč nádherně hodovala? Zde sem proto v tryznění. Čím zhřešila, tím se mučím, hladem ukrutně vzdy skučím, ó kyž mám posilnění!
14.	Přesuchá mám vždycky usta, v která se již častě hustá smůla, sira nalila. Jenž jsem prv nestřídmě pila, sebe z těla vytopila, v tento oheň vylila.
15.	Třebas břicho již nechtělo. když se mně však to zachtělo, již to býti muselo. Třebas drahé nad stav bylo a velmi těžce nabylo, předce mně se nosilo.
16.	Pospěš, pro milého Boha! Neb já v žízni již nebohá nemohu víc trvati. Pospěš, příteli, omoč prst (neb zde nelze žádati hrst), hleď mne obvlažovati.
DUŠE V OČISTCOVÉM OHNI (Druhý díl)		Česká mariánská muzika 65
1.	Ó jazyku nezkrocený, jenž jsi se mnou zde zmučený, v jakous strast mne uvedl? Skrze tvé oplzlé žvaní, nestydaté vzdy spivání jak bídnou jsi zavedl.
2.	Pro špinava pomlouvání, pouhých klevet zpravování a pro lživé tláchání tebe škvaří, bodou, pekou, z tebe mrzce vředy tekou, po žvaní máš vzdychání.
3.	Nebe zde na tomto místě i z marného slova jistě počet se vždycky stává. Čemu sme se posmívali, co za zdvořilost mívali, ohněm se potrestává.
4.	Chtíc vždy býti sličná v tváři, podobná nebeské záři, často jsem se líčila. Již pak čertí ohnivýma líčí mne ličidly svýma, ó jakž bych to nečila!
5.	Hrdlo s kostmi slonovými aneb s listy růžovými mělas že obloženo: však halže se nekupuje, než hrozný se mu kruh kuje, by v něm bylo sevříno.
6.	Proč jsem já to dělávala a dlouho se šperkovala, vzdy u zrcadla stojíc? Nyní jak jsem osiřela, a přes hlavu ohořela, vždycky ďáblům přistojíc.
7.	Mé ruce někdy běličké, od přirození outličké jak jsou ďábli uzřeli: hned pro neslušné makání, sebe, jiných dotýkání, ó nastojte, je dřeli.
8.	Mí subtylny prstečkové, na kterých se prstynkové s kaminky někdy stkvěli: řeřavé uhlí dostali, ač z všech stran jiskry padaly, hořící se nestkvěli.
9.	S lahůdkami můj žaludek, jsa přecpaný jako dudek, těžce jsem mohla jíti. Zde živým uhlím, plamenem a rozpáleným kamenem musím zavděk přijíti.
10.	Co jsou nohy provinily, v tom tolikéž mne vinily, běda mně zarmoucené! Po mně stále zde šlapají, v ohni téměř zašlapají, běda mně skormoucené!
11.	Že jsem jen zevlů hleděla, pracovati se styděla, nyní proto pečená. Co zvěřina v láku ležím, ach, jak dlouho tu poležím jako v srubu skličená?
12.	Na trepkách jsem chodívala, spupný chod co páv mívala, ó jak sem se zavedla! Zde se mi z noh krev pouštěla, až mizka z kosti pištěla, bídná jsem se podvedla!
13.	Šla jsem často k dobré vůli, kde sem musila mít zvůli, s kalány v tancování. Zde běda a nařikání, piská se s ďábly v skákání, jakéž to hodování!
14.	Pěkné šaty jsem mívala, v měkých se povalovala, ó jak toho lítuji! Zde mne ohněm ošatili a do plamene zvrátili, ach kyž mne politují!
15.	Dobré bydlo odkudkoli, milý statek jakýkoli sobě jsem naháněla. Aby vždycky přibývalo, nikdy nic neubývalo, na to jsem jen pomněla.
16.	Již toho mojí ujcové, švagrové, spolu strejcové vesele užívají. Kteří mnou se honosili, a všudy v ustech nosili, víc mne neuznávají.
17.	Zle sem sobě poradila, že sem jim to shromáždila a do hrdla vstrčila. Nyní bych špandy dávala, všemi pěti rozdávala a spíš se vyručila.
18.	Musím svým dosazovati, z všeho počet vydávati, hotové vysázeti. Žádný nechce tu čekati, zhřešil-lis, musíš se káti, odtud nevycházeti.
DUŠE V OČISTCOVÉM OHNI (Třetí a poslední díl)		Česká mariánská muzika 66
1.	Ach, že jsem se v šanc sadila, v to místo se nahodila: kdež se tak přísně jedná! Nebo kdož se sem uvede, lež, podvod jej nevyvede ani přízeň vyjedná.
2.	Nic se tu dary nemaže, než tehdáž se všecko smaže, když zouplna doplatí. Žádná u soudce vejmluva, žádná smlouva neb námluva při soudu víc neplatí.
3.	Tu spravedlnost zůstává, co on chce, to se stává a počty s námi drží. Třebas se co málo spáchá, však předce ji hned zapáchá, proto v ohni podrží.
4.	Byl čas, ach, byl čas milosti, Byl čas někdy! Ó žalosti! Ejhle všecken pominul. Ruka mne spravedlnosti těžce kárá v své mocnosti, řek bys, že bys hned zhynul.
5.	Ó chvílko, vrať se, minulá, která jsi nám uplynula, v daremnicech strávena! Kdybych tě ještě nabyla, v těch bych mukách víc nebyla, ano již oslavena.
6.	Teskno, těžko v tom plameně, kdež musím hořet nic méně, ó kříži, ó tesknosti! Hodina zde měsíc se zdá, den div že se věčnost nezdá, ach sprosť mne z té věčnosti!
7.	Ó vy všickni moji milí, jenž jste ještě v světa boji pod Kristem bojující, pospěšte mne se ujíti, k Bohu dnes, ne zejtra jíti, mne zde politující.
8.	Neb Bůh se mne dotýkati nepřestává, mne mrskati, slitůjte se nade mnou. Tak jest, co jsem zasloužila, že jsem Bohu nesloužila, nepřicházejte za mnou.
9.	Můžte mi snadně spomoci, nebo jest to v vaší moci, medle neprodlívejte. Almužnu poslední dejte, s pomocí neodkládejte, uši nezacpávejte.
10.	Ach, pomozte mne zhostiti a z té prohlubně sprostiti, nebo jest vám to možné: u Boha se přimlouvati a za mne orodovati, což mně již jest nemožné.
11.	Pomozte mně z toho hoře, kdež kdo neshoří, vzdy hoře, pospěšte pomáhati. Pomohou posty, modlení, čiňte vše, však bez prodlení, již nemohu dychati.
12.	Ach, pospěšte mne slyšeti, mé prosby neoslyšeti, neb oheň hrozně pálí. Hleďte chudým nětco dáti, štědře almužny podati, ať mne oheň nepálí.
13.	Prosím, volám: Pamatůjte, vše obzvláště obětůjte mocnáři nebeskému. Pomáhejte, pomáhejte, vzhůru častěji vzdychejte, ať jdu k Pánu rájskému.
14.	Když mše za mne vyslyšíte, obzvláštně mne potěšíte, ach medle pospichejte. Nechť má prosba to dovede, odtud co nejspíš vyvede, křičte, dopomahejte.
15.	Když pak svátost přijímáte, církevní odpustky máte, pro Boha mně to dejte. Neb když příjdu do radosti, spomním na vaše žádosti, tu pomoc jen podejte.
16.	Proste ještě jednou, proste, Boha vašeho uproste, ať mne již polituje, bych se mohla radovati, věčně jej vychvalovati, jistě on se slituje.

První díl Druhý díl Třetí díl

titulní strana Česká mariánská muzika – úvod rejstřík incipitů rejstřík titulů